neděle 15. dubna 2018

VELKÉ DÁŘKO






V sobotu dopoledne stříhám brašny, které se nestihly vyrobit v týdnu a stále po očku sleduji okno a počasí venku. No takový krásný den se prostě nedá zabít prací a ještě, když je sobota!
Balím narychlo cajky a po obědě vyjíždím. Čeká mne moje letošní první přespání venku, to mne žene kupředu.

Za cíl jsem si vybral největší rybník Českomoravské vrchoviny Velké Dářko. Dářko se nachází uprostřed lesnaté krajiny Žďárských vrchů. Někdy se mu také říká "Moře Vysočiny".
Rybník má rozlohu 206 ha a přesto, že je Velké Dářko velké, je dosti mělké - maximum 4 m, průměrná hloubka 1,5 m. Rybník byl založen v 15. století za účelem shromažďování vody na pohon hamrů, pil a mlýnů na horním toku Sázavy. Dnes je Velké Dářko rekreační oblastí a významným centrem cestovního ruchu a turistiky. Jeho rozlehlá vodní hladina se stala rájem pro příznivce koupání, windsurfingu, yachtingu, ale i projížďkám na loďkách. Okolí láká k turistice, cykloturistice, houbaření a jízdě na koni.
Okolo Velkého Dářka vede stejnojmenná naučná stezka, která prochází dvěma národními přírodními rezervacemi připomínajícími svým vzhledem severskou tajgu - Dářkem a Radostínským rašeliništěm. Naučná stezka má délku 12 km a na 15 zastavení seznamuje s historií rybníka, s ochranou přírody v CHKO Žďárské vrchy, s významem rašelinišť pro krajinu či s místními druhy vodního ptactva. Stezka je určena pouze pěším turistům. Nejvhodnějšími nástupními místy jsou Škrdlovice, Karlov nebo Radostín.



Navečer přijíždím na místo. Stánek s občerstvením je otevřený a v obležení cyklisty a turisty. S příchodem večera se místo vylidňuje. A to je přesně ono! Sedám na břeh a pozoruji ptactvo na hladině i ve vzduchu. Užívám naprostého klidu až do úplného setmění. Za tmy beru čelovku a jdu na dříví. Všude kolem dřeva dostatek. Oheň už je opravdu potřeba, je chladno. Nahřívám se u ohně skoro do půlnoci.







Spaní tedy zrovna luxusní není. Můj spacák zdá se být letním, když na cedulce píšou extrém do -5. Budím se několikrát chladem. Po druhé hodině se náhle venku o pár stupňů otepluje. Teď už se spaní stává luxusem. Chrním do sedmé hodiny ranní, vařím vodu na polévku. Česnečka je nakopávací. Balím a sedám na kolo a vyrážím směr domov. Courám se rašeliništi opravdu pomalu a vychutnávám si tu nádheru kolem. Tenhle kraj opravdu stojí za návštěvu. Z Vepřové mne čeká krásný sjezd po asfaltce až do Přibyslavi, kde dávám čaj v hospodě a jedu dál až domů do Havl. Brodu.




Výlet to byl věru pěkný a můžu říct, že jsem dobře udělal, že jsem se urval od práce. S čistou hlavou se mohu opět pustit do tvorby a určitě se budu těšit na další bikepacking. Je začátek sezóny, tedy hurá a vzhůru do sedel a trempovat!