BASAMA BIKEPACK BLOG: PŘES TŘI KOPCE 2017

V loni můj kamarád Milunka vymyslel trasu přes tři nejvyšší vrcholy v okolí Havlíčkova Brodu. První z nich je Čeřínek (761 m), druhý Křermešník (765 m) a třetí Melechov (715 m). Celkem tento okruh měří cca 120 km a tolik se nám líbil, že jsme si letos naplánovali tenhle dvoudenní trip znovu. Proč ale akci nevyhlásit jako veřejnou a nepozvat i další bikepackery a výletu chtivé cyklisty?! Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Pak už jsme jen nedočkavě vyhlíželi termín 20. května.

Je tu sobota a počasí nic moc, dokonce chvilkama i mrholí. Sraz máme ráno v 9.00 hodin na náměstí v Havlíčkově Brodě. Scházíme se v počtu pěti kousků. Pavel, Rosi, Zvíře, Milunka a já. Před cestou se ještě občerstvujeme v hospodě na náměstí a vyrážíme směr první vrchol nedaleko města Jihlavy – Čeřínek.

S Oskarem nás bylo šest!

První kilometry vedou po asfaltové silnici, kde je minimální provoz. Jedeme v poklidu a za jízdy vedeme hovor o všem možném, nejvíc tedy samozřejmě o námi milovaném Bikepackingu. Kluci si libují, že se cesta vlní pěkně krajinou, inu Vysočina. Kolem jedenácté hodiny přijíždíme do městečka Větrný Jeníkov. Větrno je tedy fest! V Jeníkově je restaurace, kde jsme se stavovali i minulý rok. Volba je tedy jasná, spácháme zde oběd i letos.

Větrný Jeníkov. Občerstvení.

Po obědě opouštíme silnici a najíždíme na žlutou turistickou značku. Projíždíme lesem, loukou, přes malebné vesničky, až do obce Mirošov, kde začínáme stoupat na vrchol kopce Čeřínek. Milunka se Zvířetem šlapou vpředu a tak se zakecali, že sjeli mimo značku a pár desítek metrů si zajeli pěkně do kopce. Já samozřejmě za nimi. Opět se napojujeme na žlutou a stoupáme dál.

Rosi na svém 27,5 + Genesis Longitude.

Užíváme si nádherný výhled směr Kostelec a pereme se s posledními metry stoupání. Kluci jedou až úplně na vrchol, kde je čeká hromada šutrů a dobrý pocit ze zdolaného prvního vrcholu. Já s Rosim, valíme hned na rozcestí kousek níž, protože na vrcholu už jsem byl několikrát a hlavně se nemůžu dočkat toho nejlepšího, co nás na tomhle kopci čeká. Návštěva Krčmy, kde grilují ty nejlepší zvěřinové klobásky na světě!

Čeřínek - první vrchol.

Zvíře a Pavel

Do Krčmy dorazili už i kamarádi a všichni si objednáváme tu libůstku, tu neskutečnou mňamku. Tou je výtečná, zázračná, jedinečná kančí klobáska. Po chvilce už vychutnáváme první sousta té dobroty. I Zvíře si dopřává zvěřinu, i když na maso moc není, moc mu chutná. K tomu patří samozřejmě pivíčko. Po téhle chuťové opeře a po odpočinku, pokračujeme dál směr další vrchol naší cesty Křemešník.

Krčma na Čeřínku. Sem se musí!

Po červené značce stoupáme na Čertův Hrádek. Je to takový zvláštní skalní útvar poskládaný s velkých kamenů. Hezké to místo! Určitě stojí za to, odbočit kousek z červené a tuhle přírodní památku okouknout.

Čertův Hrádek

...kdyby měl někdo pochyby. :)

Skála Čertův Hrádek.

Po návštěvě Hrádku pokračujeme dál po červené lesem a sjíždíme do obce Nový Rychnov pod Křemešníkem. Odtud už vede červená pěkně do kopce. Šlapeme co můžeme, kdo nemůže ten tlačí. Do nejhorších úseků tlačíme všichni. Lesní cesta je zde hodně do kopce, plná kamenů a kořenů. Na vrcholu nás čeká hotel Křemešník, kde se opět občerstvujeme a vymýšlíme, kam že složíme hlavu. Venku trochu mrholí, v restauraci nikoliv. Tedy čekáme, až déšť ustane.

Křemešník - druhý vrchol.

Fousáči :).

Pavel se jde podívat k rozhledně, která na Křemešníku stojí. Po návratu nás informuje, že hned vedle rozhledny je pěkné místo s ohništěm a pláckem na spaní. Přestává mrholit a smráká se.

Zakempováno.

Oheň pod vysílačem na Křemešníku.

Pavel má ustláno.

Místo na přenocování je to pěkné a pro nás ideální. Milunka s Rosim věší hamaky, Pavel staví přístřešek na zemi, Zvíře vaří večeři, chystá žďárák a já stavím stan. Rozděláváme oheň. Rozprávíme a koukáme do ohně asi do deseti hodin a pak jdeme spát. Noc je větrná, ale ve spacáku je teplo. K ránu někde blízko houká sova a to mne budí. Kluci už jsou taky vzhůru. Chystáme snídani, balíme a vyrážíme směr náš poslední, ještě nezdolaný vrchol Melechov.

Snídaně.

Jedeme dál.....

Kolem oběda přijíždíme po modré do města Humpolec. Radíme se, co s obědem. Znám zde výbornou pizzerii hned vedle pivovaru Bernard, kde mimochodem tohle dobré pivko také točí. Slovo dalo slovo, tedy dáme pizzu. Zvíře ne e! Ten má svoje papání a tak si kuchtí před pizzerií na dvorku svojí mňamku. Je to prostě bikepacker tělem i duší !

Zvíře vaří oběd.

Vyjasňuje se a dělá se krásné počasí. Z Humpolce po červené pak stoupáme do obce Proseč, kde se nachází stará tvrz a my u ní odpočíváme. Dál pokračujeme do Rejčkova pod kopec Rohuli. Tam nás na chvilku opouští Zvíře a objíždí Melechov po silnici. Je už na svém krásném gravelu trochu vydrncaný a tak tedy volí silnici. Ona je to také pěkná cesta. Vlní se nahoru dolu mezi vesničkami, zařízlá v kopci Melechov kol do kola.

Tvrz Proseč.

V Proseči pauza před výšlapem na poslední vrchol.

My valíme dál na vrchol. Je to dřina, ale stojí to za to. Na vrcholu dáváme foto, rovnáme srdeční rytmus a pak už kolem rozhledny míříme až do údolí řeky Sázavy, kde se nacházejí Stvořidla. Tenhle 3 km dlouhý sjezd po žluté je úžasný. Vede lesem, vymletou cestou od vody, jakoby korytem lesní cesty. No je to paráda a moc jsme si to užili.

Třetí vrchol - Melechov.

Rozhledna na Melechově.

V údolí nás čeká kemp s výhledem na řeku plnou kamení. Tohle údolí a tenhle kemp je hodně vyhledávaný trempy a má dlouholetou tradici. Krásné místo! Dáváme pivko a po červené vyrážíme podél řeky směr Havlíčkův Brod. Podél vody je to zde spíše na nošení než na jízdu. Kameny, kořeny, z kopce do kopce. To trvá asi dva kilometry. Pak se napojujeme na cyklostezku, která vede až do Světlé nad Sázavou. Ze Světlé jedeme ještě kousek po červené a pak už asfaltka až do Brodu.

Tohle je ta naše svoboda. Kolo a bágly.

Unavení, ale spokojení, v podvečer přijíždíme v Havl. Brodě v centru na břeh řeky Sázavy, kde je otevřená zahrádka. Zde na nás čeká moje žena Evka, která mimochodem také šije naše parádní brašny. Ještě chvíli posedíme a pokecáme. Pak už jen loučení a všichni míříme ke svým domovům.

Co říct na závěr…

Jsem nesmírně rád, že jste i přes nepříznivou předpověď počasí dorazili. Že jste vážili tak dlouhou cestu až do Havlíčkova Brodu, aby jste s námi výlet podnikli. Díky za vaší společnost! Bylo to nesmírně výživné setkání! Všechny ty rady, vychytávky, zlepšováky, názory a zkušenosti s vybavením. A všeho kolem Bikepckingu. Dozvěděl jsem se hodně nového a užitečného. Sranda byla, zima byla, teplo bylo, radost byla, euforie na kopcích byla. Díky za čas strávený s vámi. Díky vám také vím, že naše komunita žije a že to má všechno smysl. Spojuje nás stejná láska k cyklistice, k přírodě, k cestování, k trampingu a to je skvělý! Tohle je čistá radost, životní styl – Bikepacking.

Tak zas někdy příště!

Zelda

Trasu s profilem naší cesty najdete zde: https://www.strava.com/activities/9...

Photo: Pavel a Zelda