PŘES TŘI KOPCE 2017

 

 

V loni můj kamarád Milunka vymyslel trasu přes tři nejvyšší vrcholy v okolí Havlíčkova Brodu. První z nich je Čeřínek (761 m), druhý Křermešník (765 m) a třetí Melechov (715 m). Celkem tento okruh měří cca 120 km a tolik se nám líbil, že jsme si letos naplánovali tenhle dvoudenní trip znovu. Proč ale akci nevyhlásit jako veřejnou a nepozvat i další bikepackery a výletu chtivé cyklisty?! Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Pak už jsme jen nedočkavě vyhlíželi termín 20. května.

Je tu sobota a počasí nic moc, dokonce chvilkama i mrholí. Sraz máme ráno v 9.00 hodin na náměstí v Havlíčkově Brodě. Scházíme se v počtu pěti kousků. Pavel, Rosi, Zvíře, Milunka a já. Před cestou se ještě občerstvujeme v hospodě na náměstí a vyrážíme směr první vrchol nedaleko města Jihlavy – Čeřínek.

S Oskarem nás bylo šest!

První kilometry vedou po asfaltové silnici, kde je minimální provoz. Jedeme v poklidu a za jízdy vedeme hovor o všem možném, nejvíc tedy samozřejmě o námi milovaném Bikepackingu. Kluci si libují, že se cesta vlní pěkně krajinou, inu Vysočina. Kolem jedenácté hodiny přijíždíme do městečka Větrný Jeníkov. Větrno je tedy fest! V Jeníkově je restaurace, kde jsme se stavovali i minulý rok. Volba je tedy jasná, spácháme zde oběd i letos.  

Větrný Jeníkov. Občerstvení.

Po obědě opouštíme silnici a najíždíme na žlutou turistickou značku. Projíždíme lesem, loukou, přes malebné vesničky, až do obce Mirošov, kde začínáme stoupat na vrchol kopce Čeřínek. Milunka se Zvířetem šlapou vpředu a tak se zakecali, že sjeli mimo značku a pár desítek metrů si zajeli pěkně do kopce. Já samozřejmě za nimi. Opět se napojujeme na žlutou a stoupáme dál.

Rosi na svém 27,5 + Genesis Longitude.

Užíváme si nádherný výhled směr Kostelec a pereme se s posledními metry stoupání. Kluci jedou až úplně na vrchol, kde je čeká hromada šutrů a dobrý pocit ze zdolaného prvního vrcholu. Já s Rosim, valíme hned na rozcestí kousek níž, protože na vrcholu už jsem byl několikrát a hlavně se nemůžu dočkat toho nejlepšího, co nás na tomhle kopci čeká. Návštěva Krčmy, kde grilují ty nejlepší zvěřinové klobásky na světě!

Čeřínek - první vrchol.

Zvíře a Pavel

Do Krčmy dorazili už i kamarádi a všichni si objednáváme tu libůstku, tu neskutečnou mňamku. Tou je výtečná, zázračná, jedinečná kančí klobáska. Po chvilce už vychutnáváme první sousta té dobroty. I Zvíře si dopřává zvěřinu, i když na maso moc není, moc mu chutná. K tomu patří samozřejmě pivíčko. Po téhle chuťové opeře a po odpočinku, pokračujeme dál směr další vrchol naší cesty Křemešník.

Krčma na Čeřínku. Sem se musí!

Po červené značce stoupáme na Čertův Hrádek. Je to takový zvláštní skalní útvar poskládaný s velkých kamenů. Hezké to místo! Určitě stojí za to, odbočit kousek z červené a tuhle přírodní památku okouknout.

Čertův Hrádek

...kdyby měl někdo pochyby. :)

Skála Čertův Hrádek.

Po návštěvě Hrádku pokračujeme dál po červené lesem a sjíždíme do obce Nový Rychnov pod Křemešníkem. Odtud už vede červená pěkně do kopce. Šlapeme co můžeme, kdo nemůže ten tlačí. Do nejhorších úseků tlačíme všichni. Lesní cesta je zde hodně do kopce, plná kamenů a kořenů. Na vrcholu nás čeká hotel Křemešník, kde se opět občerstvujeme a vymýšlíme, kam že složíme hlavu. Venku trochu mrholí, v restauraci nikoliv. Tedy čekáme, až déšť ustane.

Křemešník - druhý vrchol.

Fousáči :).

 Pavel se jde podívat k rozhledně, která na Křemešníku stojí. Po návratu nás informuje, že hned vedle rozhledny je pěkné místo s ohništěm a pláckem na spaní. Přestává mrholit a smráká se. 

Zakempováno.

Oheň pod vysílačem na Křemešníku.

Pavel má ustláno.

Místo na přenocování je to pěkné a pro nás ideální. Milunka s Rosim věší hamaky, Pavel staví přístřešek na zemi, Zvíře vaří večeři, chystá žďárák a já stavím stan. Rozděláváme oheň. Rozprávíme a koukáme do ohně asi do deseti hodin a pak jdeme spát. Noc je větrná, ale ve spacáku je teplo. K ránu někde blízko houká sova a to mne budí. Kluci už jsou taky vzhůru. Chystáme snídani, balíme a vyrážíme směr náš poslední, ještě nezdolaný vrchol Melechov.

Snídaně.

Jedeme dál.....

Kolem oběda přijíždíme po modré do města Humpolec. Radíme se, co s obědem. Znám zde výbornou pizzerii hned vedle pivovaru Bernard, kde mimochodem tohle dobré pivko také točí. Slovo dalo slovo, tedy dáme pizzu. Zvíře ne e! Ten má svoje papání a tak si kuchtí před pizzerií na dvorku svojí mňamku. Je to prostě bikepacker tělem i duší !

Zvíře vaří oběd.

Vyjasňuje se a dělá se krásné počasí. Z Humpolce po červené pak stoupáme do obce Proseč, kde se nachází stará tvrz a my u ní odpočíváme. Dál pokračujeme do Rejčkova pod kopec Rohuli. Tam nás na chvilku opouští Zvíře a objíždí Melechov po silnici. Je už na svém krásném gravelu trochu vydrncaný a tak tedy volí silnici. Ona je to také pěkná cesta. Vlní se nahoru dolu mezi vesničkami, zařízlá v kopci Melechov kol do kola.

Tvrz Proseč.

V Proseči pauza před výšlapem na poslední vrchol.

My valíme dál na vrchol. Je to dřina, ale stojí to za to. Na vrcholu dáváme foto, rovnáme srdeční rytmus a pak už kolem rozhledny míříme až do údolí řeky Sázavy, kde se nacházejí Stvořidla. Tenhle 3 km dlouhý sjezd po žluté je úžasný. Vede lesem, vymletou cestou od vody, jakoby korytem lesní cesty. No je to paráda a moc jsme si to užili.

Třetí vrchol - Melechov.

Třetí vrchol - Melechov.

Rozhledna na Melechově.

V údolí nás čeká kemp s výhledem na řeku plnou kamení. Tohle údolí a tenhle kemp je hodně vyhledávaný trempy a má dlouholetou tradici. Krásné místo! Dáváme pivko a po červené vyrážíme podél řeky směr Havlíčkův Brod. Podél vody je to zde spíše na nošení než na jízdu. Kameny, kořeny, z kopce do kopce. To trvá asi dva kilometry. Pak se napojujeme na cyklostezku, která vede až do Světlé nad Sázavou. Ze Světlé jedeme ještě kousek po červené a pak už asfaltka až do Brodu.

Tohle je ta naše svoboda. Kolo a bágly.

Unavení, ale spokojení, v podvečer přijíždíme v Havl. Brodě v centru na břeh řeky Sázavy, kde je otevřená zahrádka. Zde na nás čeká moje žena Evka, která mimochodem také šije naše parádní brašny. Ještě chvíli posedíme a pokecáme. Pak už jen loučení a všichni míříme ke svým domovům.

Co říct na závěr…

Jsem nesmírně rád, že jste i přes nepříznivou předpověď počasí dorazili. Že jste vážili tak dlouhou cestu až do Havlíčkova Brodu, aby jste s námi výlet podnikli. Díky za vaší společnost! Bylo to nesmírně výživné setkání! Všechny ty rady, vychytávky, zlepšováky, názory a zkušenosti s vybavením. A všeho kolem Bikepckingu. Dozvěděl jsem se hodně nového a užitečného. Sranda byla, zima byla, teplo bylo, radost byla, euforie na kopcích byla. Díky za čas strávený s vámi. Díky vám také vím, že naše komunita žije a že to má všechno smysl. Spojuje nás stejná láska k cyklistice, k přírodě, k cestování, k trampingu a to je skvělý! Tohle je čistá radost, životní styl – Bikepacking.

Tak zas někdy příště!

Zelda

Trasu s profilem naší cesty najdete zde: https://www.strava.com/activities/9...

Photo: Pavel a Zelda

Nekakám, fotím!

Moje mula

PO SÁZAVĚ

A že nás čeká další pěkný víkend, volám v týdnu Jardovi, cože a kamže se tento víkend vydáme? Jarda odepisuje, že je to jasný, že dáme tradiční trasu, jako každé jaro, po proudu řeky Sázavy.

Vyrážíme tedy v sobotu ráno. Hned za Brodem Jarda ohýbá článek řetězu. Díky hodné paní v obci Chlístov, která nám půjčila kleště, za chvíli opět pokračujeme. Ve Světlé najíždíme na cyklostezku, která přechází v červenou turistickou značku, přírodní rezervací Stvořidla. Vydrncaný z kořenů a šutrů přijíždíme do kempu, kde probíhá první občerstvení.

Šutropád na Stvořidlech

Pivson v kempu na Stvořidlech.

Projíždíme městem Ledeč n. S., kde se rozhodujeme pro jednodušší cestu po asfaltu, než se hrabat do kopce na druhém břehu Sázavy pěšky a kolo tlačit. Přes Hněvkovice a krásnou vísku Zahájí, přijíždíme zpět k řece do kempu v Chřenovicích.

Zahájí.

  V kempu už paří trempíci. My dáváme též jedno od cesty a k tomu knedlíky s uzeným z polotovaru. No…budiž, sníst se to dalo. Dál potom pokračujeme přes přívoz do Budčic a Vlastějovic, kde u studánky doplňujeme vodu.

Studánka ve Vlastějovicích.

Další zastávka nás čeká na mlýně v Horkách. Opět občerstvení a pak už míříme do Zruče nad Sázavou. Zde je super využít opět cyklostezku na břehu řeky, než přejíždět velký kopec po silnici nad Zručí. Pak už nás čeká pouze poslední táhlý kopec po silnici a jsme nad Kácovem, kde naše dnešní putování končí.

Kácov

Kácovský pivovar

Zewlení u jezu

Starý vojenský most v Kácově

V Kácově se samozřejmě musíme stavit v pivovaře, kde je hospoda a kácovský Hubertus. Vynikající pivo! U pivovaru a jezu ještě zevlujeme a odpočíváme. Potom přejíždíme přes vojenský most na konec Kácova, kde budeme hned na břehu Sázavy na loučce kempovat. Večer trávíme u přátel u ohně, kteří zde mají půjčovnu lodí a bárek ve stodole. Doporučujeme se stavit, hodně příjemní lidé! Samozřejmě zde čepují Kácov a je i možné se zde ubytovat.

Probuzení

Kempujem

V noci u vody trochu kosa, ale dali jsme to. Po snídani balíme a vyrážíme po červené směr Český Šternberk.

Chyba!! Obrovská chyba, protože hned nad Kácovem se musíme doslova vyškrábat nahoru na skálu a to vůbec není jednoduché! Tahám kolo za sebou do kopce a nadávám jak špaček. Tohle je na vrtulník! Nicméně nejtěžší úsek zdoláváme a pak už je červená značka celkem příjemná. Úzký trail nás dovede až do obce Soběšín.

Výživnej vejšlap na skálu

Jsme nahoře uf!

Přijíždíme akorát na čas, právě otevírají hospodu. Dáváme jedno a volíme dál cestu po silnici na kopec nad údolí Sázavy. Po silnici jsme za chvíli na kopci. Je zde nádherný výhled a v dálce už vidíme hrad Český Šternberk. Bohužel né jenom hrad, ale také vidíme, že se na nás valí pořádnej mrak.

Po červené na Šternberk.

Most do Soběšína.

V Soběšíně

Sjíždíme tedy do Šternberka, kde je parádní hospoda se zahrádkou. Dáváme oběd. Mimochodem luxusní rajská!!! Počasí se horší a tak, valíme na nádraží na vlak.

Český Šternberk

Český Šternberk

Cesta Posázavským Pacifikem je krásná a vede vlastně těmi místy, kde jsme jeli na kolech. Určitě doporučujeme si někdy cestu vlakem údolím Sázavy dát. Začíná pršet a to dost vydatně. Hromy, blesky a v Ledči stavíme, dál vlak nejede. Jsou podemleté koleje od průtrže. Čekáme tedy na autobus, který nás hodí do Světlé, kde opět přesedáme na vlak a dojíždíme až do Havlíčkova Brodu.

Čekáme...vlak dál nejede...

No co vám mám povídat. Letos se nám to opět povedlo. Až na ten kopec po červený směr Šternberk, kterej byl fakt výživný, se vše povedlo na výbornou! Ale co, on i ten kopec měl něco do sebe. Příští rok ho dáme beztak zase. Díky Jardovi – Bodlákovi, že se mnou jel a vůbec jezdí, protože v Brodě takových cyklotrampů moc není. Ale co, my si vystačíme.

Bikepacking je obrovská svoboda a baví nás náramně!!!!

Jarda - Bodlák. Frčíme ze Světlé do Brodu. Pěkný to bylo!

POSTŘIŽINSKÝ CYKLOOTVÍRÁK

Už loni jsem chtěl vyrazit na Postřižinský cyklootvírák, ale nějak to nevyšlo. Letos už jsem musel. Tuto sobotu 6.5.2017 jsem tedy vyrazil směr Nymburk a místní pivovar, kde tradičně pořádají otevíračku sezóny. V dnešní době už celkem masová akce. Jedná se o pohodovou vyjížďku po březích řeky Labe. Čeká na vás pět zastávek v místních hospůdkách, kde si koupíte pivo Postřižiny a dostanete razítko na pivní tácek. Vyrážím tedy v sobotu ráno vlakem směr Kolín. Z Kolína pak po vlastní ose směr Nymburk. Jedu po Labské stezce. Všude samá rovina, tak cesta pěkně odsejpá. Z Kolína až do Libice nad Cidlinou se jede terénem. Z Libice pak už po asfaltové cyklostezce. Nikdy bych neřekl, že mě bude bavit jet po rovině a po asfaltové cyklostezce. Kolem Labe je to fakt zážitek. Je na co koukat.

Do Nymburka přijíždím akorát na začátek. V prostranství pivovaru to fakt žije! Pivo teče proudem, muzika hraje, super atmosféra. Cyklistů mraky. Jdu se tedy zaregistrovat. Dostávám samolepku a pivní tácek. Jsem přesně tisícípětistý navštěvník. Jako dárek dostávám brašnu :D. To mne hodně pobavilo :D.

 

Pivovar a hromady cyklistů

Dám si jedno pívo a čekám, až ty mraky cyklistů vyjedou. Je to opravdu masovka. Teším se moc na Kersko, kde mne čeká první zastávka a to rovnou v hostinci Hájenka, známá z filmu Slavnosti sněženek. Jelikož miluju Hrabala, nemužu se dočkat, až Kersko navštívím.

Postřižinský pivovar.

Vyjíždím tedy směr Kersko. Cesta vede po uzké cestě. Jedeme jeden za druhým. Potkávám kolegu na skládačce. Okamžitě si máme o čem vyprávět. Povídáme si až do Kerska k Hájence. Hájenka je totálně v obležení, uf....fronta na pívo. Kupuju pro jistotu raději dvě :). Je fakt nádherně. Všude borovice, chatičky, no bomba. 

Hájenka

Kersko je fakt krásný!

Hájenka v Kersku

Truchu jiný kolo

Svatojosefský pramen. Výborna voda!

Po chvíli zevlování jedu dál. Už se to pěkně roztáhlo a nejedu v koloně. Do Semic je to kousíček a mne čeká další pívo v hostinci U Irenky. Postřižinské chutná! Tady potkávám kamaráda Martina z Vepříkova. Je tady s celým cyklistickým klubem Vepříkov. Dál jedu s nima. Pohodička, pohoda. Přes Litolský most přejíždíme Labe na druhou stranu. Řidiči nechápou, těch cyklistů jsou fakt davy! Rychle ze silnice pryč a po druhém břehu si to štrádujeme směr Kostomlaty. Stezka je hliněná a celkem dlouhá. V Kostomplatech už mám pořádnou žížu. Ve vesnici jsou ale hned dvě zastávky. Hospoda Na place a asi 400 m Sokolovna. Postřižiny opět luxusní a já už taky celkem luxusní :)).

Do pivovaru přijíždím na večer. Vzadu za pivovarem rozbíjím tábor hned vedle cykloklubu Vepříkov, který zde také přespává. Povídáme do noci. Super nálada!

Zelený čajík bodne

Ráno vydatná snídaně a zelený čaj. Pak už balím, loučím se a vyrážím zpět na Kolín. Je krásné počasí a jede se výborně! Tahle cyklostezka je fakt skvělá. Všude kolem zahrádky s občerstvením, kempy, mosty, no fakt paráda. Na soutoku Cidliny a Labe se stavuju na jedné zahrádce. Oběd musí být. Pak už se loučím s Labem a přejíždím na cyklostezku směr Kolín.

BélaLabe

Kdo bude rychlejší?

2.labská cyklostezka

V Poděbradech

Soutok Cidliny a Labe. Takovej divnej autobus na vodě :).

Do Kolína dorážím tak akorát na vlak. Skvělá cesta! Tohle byl skvělej víkend a na Postřižinský cyklootvírák určitě stojí zato vyrazit. Ta atmosféra je fakt úžasná! Jo, letos na podzim ještě pořádají Cyklozavírák..tam musím taky! Určitě doporučuju všem a to i s dětma. I děti to v pohodě dají. Příště je beru s sebou. A vy doražte taky, tahle akce fakt stojí za to!!! www.cyklootvírák.cz.

Najeto: 130km

Kolín