DÁŘSKÁ RAŠELINIŠTĚ

Podzim, sychravo, kde že jsou ty letní dny. Je potřeba si zvykat na ten nečas. Takže neděle jasnej plán. Dát si nějakou delší štreku. Počasí má být luxusní. Deset stupňů a pod mrakem. To nevypadá jako babí léto, ale snad se ho ještě dočkáme. Balím bágly, pláštěnku,větrovku i kulicha beru…co kdyby. Jedu směr Žďárské vrchy. Když už je to počasí jaký je, tak si ještě naložím a mažu směr kopce, kde je ještě víc hezky hnusně. Inu, proč ne. Dářská rašeliniště jsou mi blízká. Miluju ten kraj. Hluboké lesy, bažiny, jezírka, jo a taky houby. Tolik prašivek jsem snad ještě neviděl. Všude červený klobouky, jak z pohádky. To všechno kolem ještě dokresluje mlha. Všude klid a ticho. Dářko, Pilská přehrada, kolem Žďáru nad Sázavou, směrem na Hamry. Tady po bývalé železniční dráze. Zbyla jen rovná cesta lesem až do Sázavy. Ze Sázavy na Přibyslav po cyklostezce. Cyklostezka vznikla právě v místech, kde vedla železniční trať. Cesta se stále potkává s řekou Sázavou. No nemiluj tenhle kraj. V Přibyslavi potkávám kámoše, stojí před barem. No, i tak se dá trávit neděle :). Dám s ním jedno a pokračuji dál. Po červené značce po břehu Sázavy. Nádherná cesta. Pěšina pro divou zvěř a pro mě. Nikde nikdo, jen řeka bublá a líně míří stejným směrem jako já. Blížím se domů. K Brodu je už kousek. Nejraději bych to ještě někam natáhl. Město nebrat. Nicméně i tak to stálo za to. Podzim, sychravo, ticho a v lese houby a mlha. To je ono! Můj svět, jen les a já a kolo. Tohle je můj podzim….

Cibotín

Havlíčkova Borová

Slunečnice, vzpomínka na léto

Kdesi v lesích za Havlíčkovou Borovou

V lese si někdo tvoří pohádku

...je to i trochu básník

Tahle houba je fakt největší co jsem kdy našel

okno do krmelce

No řekli by jste, že je tohle krmelec?

Cesta na Dářská rašeliniště

Dářská rašeliniště

Dářská rašeliniště

Cesta z Hamrů do Sázavy

Má drahá mula

Sázavská cyklostezka

Cesta do Sázavy

Ptáčci v hnízdě dřevěném

Podzim je tady

Tudy dolů po červené k řece Sázavě

 Najeto: 80 km
Photo: Martin Zelda Zelingr
www.bikepack.cz
hárdvér: Bombtrack Beyond, Basama Brashna, Basama silo, Basama toptube, Basama seat bag mini.

BASAMA SAKPAK SEAT BAG

Chceme vám představit náš nový produkt. Je to podsedlovka z naší produktové řady s označením SAKPAK s objemem až 15 L. Je vyrobena z těch nejkvalitnějších, nejodolnějších materiálů, při zachování velice nízké váhy. Jedná se o systém postroje a samostatného vaku.

Začneme tím, že si povíme o výhodách tohoto systému.

SYSTÉM POSTROJ + VAK

Tento systém je velice praktický a patří mezi nejžádanější mezi cyklotrampy. Na kolo se přidělá pouze postroj a samotný vak se potom vkládá do postroje nebo odnímá z postroje. Při vybalování nebo balení vaší výbavy, se s vakem velice snadno manipuluje a vybalování a balení je velice rychlá záležitost. S klasickou brašnou s popruhy se manipuluje mnohem hůře. Hlavně při uchycení brašny na kolo, když je brašna plná. U tohoto systému postroj + vak je manipulace jednoduchá, snadná a rychlá.

POSTROJ 

Postroj je vyrobený z těch nejlepších materiálů. Ze všech stran jsou použity výztuhy, aby vak v brašně dobře seděl. Postroj je tvarovaný tak, aby pasoval pod sedlo co nejlépe. K montáži brašny pod sedlo není potřeba nosič! Uchycení je klasické pomocí dvou přezek a pásku z odolného materiálu, pro velkou nosnost. Dále pak dvě stavitelné přezky, které jsou zabezpečeny CAMLOCK systémem, aby se nepovolovaly. K sedlovce je postroj uchycený jedním suchým zipem, který dostatečně drží a montáž je tedy rychlá a jednoduchá. Z horní i spodní části je postroj opatřen popruhy s oky pro přichycení dalšího materiálu. Vak se do postroje upíná pomocí dalších dvou popruhů. Popruhy jsou snadno stavitelné a tím se dá lehce měnit objem vaku. Postroj je opatřen plastickým logem Basama.

VAK

Jsme opravdu rádi, že tenhle materiál můžeme pro naše vaky používat! Vak je vyroben z vodotěsného materiálu. Materiál je lehce poddajný, dobře se do něj věci ukládají. Díky vlastnostem materiálu, vak dobře drží tvar. Je snadno omyvatelný a neodírá se! Nízká váha je samozřejmostí. Vak je ergonomicky tvarovaný tak, aby v postroji dobře seděl. Dovolili jsme si na vak použít takový náš nápad, kterému říkáme PEAR SHAPE. Vak má totiž tvar hrušky! Za postrojem se vak rozšiřuje do stran! Vak nejenom v postroji lépe drží a nijak se nekrabatí, ale jeho objem jsme tak zvětšili o další příjemný litr! Objem u vaku se mění zarolováním zadní části. Vak má na maximum objem krásných 15L! Vak je opatřen reflexními prvky v podobě reflexních pásků na zavírání vaku a reflexním logem Basama na straně vaku.

 MATERIÁLY

Jak jsem již psal, celá brašna je vyrobena z těch nejlepších, nejodolnějších materiálů, které se na výrobu bikepacking brašen používají. Postroj je vyrobený z materiálu XPACK VX 21, což je špičkový materiál pro výrobu brašen. Jedná se o voděodolný, oděruvzdorný a lehký materiál, vyztužený skleněnými vlákny. Matriál skvěle drží tvar a nijak se nevytahuje. Na místech, kde hrozí prodření, je použit materiál vyrobení v České republice - Betexin 1200D s PVC zátěrem z vnitřní strany. Materiál je voděodolný a odolný proti oděru. Pod sedlem, kde se brašna dotýká ližin a dochází asi k největšímu tření, je brašna opatřena materiálem Udineza, což je též český výrobek s maximální odolností proti oděru. Z toho samého materiálu jsou vyrobené i popruhy, kterými se brašna uchytí k sedlu a sedlovce. Dále je brašna opatřena popruhy a přezkami, které jsou dimenzovány na velkou zátež.

Vak je vyrobený též z českého materiálu Domestino s oboustranným nánosem, který je vodotěsný i při vysokém tlaku. Je extraodolný proti oděru. Výrobce píše v technických datech – NEODÍRÁ SE! Je též odolný vůči extrémním teplotám. Materiál je ohebný a dobře poddajný, tedy se dobře plní věcmi a v postroji velice dobře drží a přizpůsobí se tvaru.

NA CO JE BRAŠNA VHODNÁ?

S brašnou můžete vyjet na jednodenní výlet i několikadenní expedici. Vak se dá zarolovat a můžete tak maximálně snížit objem. Brašna pod sedlem dobře drží, i když je v brašně jen minimum obsahu. Vždy je ale lepší brašnu naplnit a pak zarolovat na těsno. Pak brašna drží pod sedlem na pevno a nijak se na kole nehýbe a to i v náročném terénu. Do brašny se především dává oblečení a skladné, lehčí věci. Na dno vaku dávejte těžší věci a k vkládacímu otvoru věci nižší váhy. Na brašně jsou další poutka, kam pomocí popruhu můžete připnout i další věci, jako například sandále, karimatku atd.

VÝHODY BRAŠNY BASAMA SAKPAK SEAT BAG

- především montáž brašny bez potřeby nosiče - snadná montáž a demontáž postroje na kolo a z kola (systém postroj + vak) - jednoduché a rychlé vkládání a snímání vaku do postroje a z postroje - jednoduché ukládání a vyndání věcí do vaku a z vaku mimo kolo - namontovaná brašna jen minimálně ovlivní jízdní vlastnosti kola - možnost jízdy s brašnou i v náročném terénu - možnost měnit jednoduše objem brašny (až 15 L) - brašna je maximálně voděodolná! Vlhkost se může dostat do vaku pouze švy a to jen při dlouhodobému vystavení brašny intenzivnímu dešti - možnost upevnění materiálu i na brašnu - možnost upevnění blikačky na popru.

SPECIFIKACE

Materiál: XPACK VX 21, BETEXIN, DOMESTINO  

Výška: 16 cm  

Délka: 50 cm  

Objem: až 15 L  

Možnost uložení: vše pro bikepacking a expedice.  

Místo uchycení: pod sedlo  

Váha komplet postroj + vak: pouze 450 g

Naše 100% ruční výroba! Vyrobeno v České republice s láskou k bikepackingu.

 

BOMBTRACK BEYOND 2017 - TEST -

BOMBTRACK BICYCLE CO je poměrně mladá, ale dynamicky se rozvíjející firma. Jejich popularita velice rychle roste.  V jejich sortimentu najdete především kola na ocelových rámech. Pro rok 2017 najdete v jejich nabídce fixky, silničky, gravely, urban kola, ale i dva modely určené pro bikepacking a expediční cyklistiku. Dnes se podíváme na model Bombtrack Beyond model 2017. Výrobce o něm píše, jako o expedičním speciálu. Marc Maurer, kterého Bombtrack podporuje, ujel letos na Beyondu 5.600 km z Istanbulu do Teheránu. Já o trochu míň, ale i po ujetých 400 km se pokusím sepsat moje postřehy.

Rám

Základem každého bicyklu je samozřejmě rám. Beyond  je postaven na oceli. Myslím, že tenhle materiál se pro svoje vlastnosti hodí k bikepackingu asi nejvíc. Ocel vydrží, je lehce opravitelná a pohlcuje dobře rázy. U Beyonda se nejedná o obyčejnou ocel, ale všeobecně známý matroš COLUMBUS. O tomto matroši se ví, že má vysokou pevnost a odolnost, nepodléhá tolik korozi. No není to žádná podřadná ocel, ale jedna z nejlepších. Poklepejte na tenhle rám a nádherně se rozezní. No radost si ten zvonivý zvuk poslechnout! Rám je propracovaný do posledního detailu. Mne osobně okamžitě upoutaly patky na zadní stavbě. Povrchová úprava je na první pohled precizní a kvalitní. Na rámu nenajdete samolepky pod lakem nebo ještě horší samolepky na laku, ale pěkně stříkaný design s masivním logem Bombtrack. K bikepackingu patří samozřejmě příroda a pohyb v ní. S tím je spjatý i můj vztah k barvám. Pro mne jsou nejkrásnější barvy zelená a hnědá. Tedy barvy přírodní. Když jedu na kole, chci s přírodou splynout. Beyond rám je v KHAKI matné metalíze a k tomu černé doplňky! Za tuhle barevnou kombinaci jsem moc rád!

Geometrie rámu

Na geometrii je jasně vidět, pro co byl rám postaven. Na první pohled vás praští do očí delší hlavová trubka. Díky vyšší hlavové trubce je posed vzpřímenější a jízda pohodlnější. Rozteč kol (wheelbase) i zadní stavba je kratší. To má velký vliv na obratnost a citlivost řízení kola v terénu. Přední vidlice je vyrobena též z oceli. V tomhle případě opět kvalitní ocel 4130. Vidlice v terénu skvěle pracuje a pohlcuje rázy. A že jí nešetřím! Rám je opatřen inserty pro připevnění košíků. Na rám jich můžete namontovat pět. Dva na vidlici a dva do rámu a jeden pod rám. Na rámu také najdete inserty na přední a zadní nosič. Přední trojúhelník je dostatečně prostorný pro montáž rámové brašny.

Osazení

Rám je osazen představcem, sedlovkou, sedlem, vyosenými berany Bombtrack a hlavovým složením FSA. Komponenty jsou od značky SRAM. S touto značkou mám jenom ty nejlepší zkušenosti. Řadící sestava se skládá z řazení SRAM APEX, přesmykače SRAM X5 a přehazovačky SRAM GX. Řazení je dobře po ruce, žádné kloubení zápěstí při manipulaci. Způsob řazení je naprosto jednoduchý. Brnkneš do páčky míň, řadí dolu a do stejného směru přitlačíš na páčku víc a řadí nahoru. Naprosto geniální a jednoduchý způsob řazení! Přehazovačka a přesmykač řadí přesně, rychle a tiše. Srovnávám s řazením SRAM X1 a funguje naprosto stejně dobře a bez chyby. Kliky SRAM X5 jsou dostatečně tuhé a opatřené dvoupřevodníkem 42 a 28 zubů. 10-ti rychlostní kazeta SRAM oplývá 11-36 zuby. Rozsah převodů je tedy dostatečný. Jsem zvyklý jezdit 1x10 a 1x11, ale myslím, že 2x10 je pro bikepacking praktický a ideální. Přece jenom když naložíte bágly a váha vzroste třeba i o 15 kg, pak určitě dvoupřevodník uživíte.

Kola

Přední náboj s průmyslovými ložisky je na pevné ose, což je dobře, ale zadní náboj je na klasické duté ose s rychloupínákem, a to mne trochu mrzí. V dnešní době je pevná osa v zadním náboji běžná věc. Díky pevné ose se zadní stavba ještě zpevní. No, nevadí, on to ten rychloupínák také udrží. Na nábách Bombtrack jsou napleteny dvouplášťové ráfky WTB. Výpletu jsem naložil v těžším terénu, co to šlo. Výplet drží a nevnímám, že by se jakkoliv kroutil. Pláště výrobce montuje WTB NANO 29x2,1. XC dezén plášťů je spíše do sucha. O to lépe pláště odvalují a jedou moc pěkně bez velkého odporu. Jsem ale u plášťů trochu pohoršen. Výrobce zřejmě trochu nedbá na kvalitu výroby. I když pláště na ráfku sedí dobře, tak trochu hází. Projevuje se to při vyšších rychlostech po asfaltu. Ale co, až je sjedu, pořídím jinou značku.

Brzdy
Mechanické TRP SPYRE C a 160 mm kotouče, toť brzdný systém Beyonda. Mechaniky opět ideální pro bikepacking. Minimální údržba a jednoduchý servis. Pokud praskne lanko, hned vyměníte a brzdíte dál. S kapalinou už je servis složitější. Také v mrazu jsou mechaniky spolehlivější. I když mechaniky nejsou tak účinné, jako kapaliny, tak dvoupístové TRP SPYRE C brzdí velice uspokojivě.. O trošičku lépe mi brzdí už pouze Avidy BB7, ale to je fakt jenom o fous.

Takže teď ty pocity z jízdy.
První můj dojem z Beyonda bylo, že jede velice lehce. Devětadvacítková kola jsou znát od prvního šlápnutí. Okamžitě jsem zamířil do lesa. Mám rád takové to ježdění po srnčích stezkách, mimo cesty, rozbitým terénem. Beyond to zvládal, ovšem ideální stopa se musí v náročnějším terénu hledat a z kopce je potřeba jet pomaleji. Rozbitý terén prostě tohle kolo nepobírá tak, jako PLUS kola  nebo kola s odpružením. Tenhle typ kola na to není prostě stavěný. Jakmile jsem ale najel na lesní cestu, vše bylo jinak. Jakmile Beyond jede po trochu pevnějším a rovnějším povrchu, po polních, lesních cestách a samozřejmě asfaltu, mění se v polykače kilometrů a jízda je opravdový zážitek. Okamžitě má Beyond ambice jet velice svižně! O tom svědčí moje průměrná rychlost, která je rázem o 5 km/hod. vyšší, než na jiných kolech! Pláště nejsou ani tak široké, jako spíš vysoké a při správném nahuštění poberou hodně nerovností. Samozřejmě vždycky je možnost namontovat pláště užší. Upřímně, nedovedu si ale představit, jezdit terénem na užších pláštích, než je rozměr 2.1. Drncat se s narvanýma báglama 80 km na ještě užších pláštích po polních cestách, je pro mne nepředstavitelné. Pláště 29x2.1 dohromady s Columbus rámem a CrMo vidlicí se skvěle doplňují a jízda je pohodlná. Když už táhneme bágly, tak alespoň v pohodlí a v pohodě, ne?!
Řidítka jsem si osvojil též hodně rychle. Možnost několika úchopů využívám na max. Určitě ale vyměním Bombtrack omotávky. Jsou hodně tvrdé. Zřejmě to bude chtít nějaký korek.
Sedlo Bombtrack není špatné i bez plíny, kterou nevozím. Ovšem, jak jednou vyzkoušíte sedlo Brooks, tak už nechcete jinak. Tedy na Beyonda určitě časem fouknu Brookse.
Co se týče brašen a košíků. Jak jsem už psal, místa je dost a insertů na košíky také. Jen ještě zmíním bowdeny. Bombtrack sází na osvědčenou kvalitu značky Jagwire. Takový detail, který mne upoutal, jsou gumové kuličky navlečené na bowdenu.  Posuvné gumové kuličky chrání rám před odřením na exponovaných místech. Na řidítkách jsou bowdeny vedeny pod omotávkou a nejsou nijak zbytečně dlouhé, tedy připevnění řidítkové brašny není problém. Bowdeny nijak nepřekáží.

Pokud hledáte stroj pro pohodlnou jízdu přírodou převážně po zpevněných cestách, je Bombtrack Beyond správná volba. Beyond je čistokrevný expediční a bikepacking speciál. Je to propracovaný a promyšlený turisťák se vším, co k tomu patří. Na tomhle kole si užijete klidně svižnější, ale pohodlnou jízdu. Ať už jezdíte jednodenní výlety nebo několika týdenní expedice, mohu Beyonda jen doporučit. Já osobně mám jasno! Už teď vím, že mi bude dělat Beyond společnost i nadále a že si spolu užijeme ještě hodně pohodlných a spokojených kilometrů.

Výhody:
- kvalitní rám
- skvělá geometrie
- přesné řazení
- rychlost a živost kola

Nevýhody:
- absence zadní pevné osy
- pláště trochu hází
- tvrdé omotávky
Váha komplet kola:  12,7 kg
Testovaná velikost: M (měřím 178 cm)
Cena: 48.990,-

 Distributor: www.bikepack.cz

PO VLTAVSKÉ CYKLISTICKÉ CESTĚ

Loni na podzim mi šumavská babička přinesla odkudsi brožuru o dovolené na kole v Povltaví. Po prolistování mi bylo vše jasné. Tuhle cestu si musím projet. Termín jsem měl naplánovaný na začátek léta 2017, takže jsem se víc jak půl roku nemohl dočkat. Přece jenom to uteklo a přece jenom jsem se dočkal. Zabalil jsem bágly, navěsil je na kolo. Už značně osahanou a několikrát pročtenou brožuru narval do kapsy a vyrazil. Tu máte report z mého šestidenního putování povodím Vltavy.

Den první
Ráno jsem samozřejmě nemohl dospat. Z Šumavské osady Michalov jsem vyrazil brzo po ránu směr Strakonice, odkud jsem se i s kolem chtěl přepravit vlakem do Berouna. Šumava se se mnou neloučila zrovna vlídně. Skoro celou cestu a mých prvních 35 km propršelo. Nicméně i s přestávkami, kdy jsem se schovával kde se dalo a čekal až to nejhorší přejde, jsem byl na nádraží ve Strakonicích včas. Kupodivu jak jinak, ale po příjezdu na nádraží se ukázalo sluníčko. Rozvěšuji tedy promočené hadry na kolo a čekám na vlak.

Ve Strakonicích na nádraží

 Cesta vlakem uběhla jako voda. Za dvě hoďky už jsem si to štrádoval z nádraží k řece Berounce, kde napojuji na cyklostezku a mířil ku Praze. Chtěl jsem si prohlédnout i kus toho Českého krasu a Berounku, proto svoje putování začínám právě tady. Určitě stojí za to si tento úsek projet. Údolí Berounky je zde malebné. Na soutoku Berounky a Vltavy mne čekalo nemilé překvapení a to cesta podél řeky po značně frekventované silnici. Jestli mohu poradit, zkuste se této silnici vyhnout. Myslím, že po druhé straně řeky vedla cyklostezka. Tohle byl opravdu opruz. Auta, prach, smrad až do Štěchovic stále ta hlavní silnice. Nicméně přežil jsem. Čeká mne výživný výjezd na kopec, jak mne informovala hodná paní dole v sámošce, kde jsem nakoupil paštiku, vodu a pivko.

Slapy a okolní břehy jsou moc pěkné.

 No kopec je to teda krutý. Ale první noc chci trávit v kempu na Slapech. Po několika pauzách na obnovení pravidelného dýchání se ocitám na kopcích nad přehradou Slapy. Pokračuji ještě kus dál z kopce a do kopce až do kempu Živohošť, kde hodlám přespat a ráno pokračovat přívozem na druhou stranu přehrady a dál. Jaké to překvapení, když mne místní správce informoval o tom, že přívoz už tady od loňska nejezdí. Kapitán se prý tak ožral, že milý přívoz utopil. No nic. Hned u vody stavím stan a jdu na pivo. Nikde nikdo, kemp skoro prázdný. Jdu spát s myšlenkou, že mne zítra čeká o 30 km navíc kvůli utopenému přívozu.

Spaní na Slapech

Den druhý
Vstávám brzo, už v šest jsem na nohou. Připisuji to mé touze po dobrodružství a cože se to všechno bude dít dnešní den. Tady je to od Vltavy všude do kopce. Nevadí, alespoň se člověk řádně probere. Žádný kopec ale není takový zabiják, jako včera ten krpál na Slapy. Přejíždím po mostě u Chopina. Je to moje náhradní řešení, jak se dostat na druhou stranu Vltavy a pokračovat dál po Vltavské cyklostezce. Opět tedy stoupám od Vltavy a na kopec. Otvírá se mi nádherný pohled do kraje a to teda fakt žasnu. Tomuto regionu se říká Toulava. A opravdu musím volit toulavý převod a kochám se krajinou. Je to paráda! Po průjezdu Kamýku nad Vltavou a vyjetí dalšího kopce od Vltavy mne přepadá hlad. A tak nějak po včerejším stokilometrovém výkonu i slabo. Nojo, docházej cukry. Tak trochu jsem zapomněl, že při tolika kilometrech prostě musí člověk tak trochu pozměnit stravovací návyky a hlídat si přísun cukrů a vůbec jídla a tekutin. Už jedu fakt na rezervu. Poznám to podle toho, že do jednoho kopce za sebou slyším cyklistu, jak řadí a dohání mne. Ohlédnu se a nikde nikdo. A je zle! Okamžitě musím jíst a pít. Ještě že přijíždím do Krásné Hory nad Vltavou. Jedna sámoška a ještě narvaná lidma. Jinak nikde nic. Třesoucí se stavím do fronty a čekám. Nákup je to fakt výživný. Flák teplé sekané, rohlíky a hlavně hromady musli tyčinek, sojových suků, coca-colu a ještě samozřejmě pivo. Hned vedle samky do sebe vše a na přeskáčku láduju. Po chvilce odpočinku, doplnění energie začínám normálně fungovat. Jedu dál, směr přehrada Orlík. Stavuju se na Zvíkově. Ještě jsem zde nebyl. Něco fotím a pak hned zase najít restauraci, kde do sebe naskládám rajskou. Ještě kousek a někde u přehrady by měl být kemp.
 

Někde u Orlíku

U hlavní silnice omšelá cedule. Kemp doprava. Jedu tedy dolů, lesní cestou, po rozbitém asfaltu. Tady snad už nikdo nejel léta. Tohle jestli budu muset ještě dnes šlapat zpět do kopce, tak zdechnu. Navíc už nemám vodu…Přijíždím do údolí, otevírá se přede mnou pohled na krásný kempík. Všude samí rybáři. Samí místňáci, co sem jezdí už léta. Všude pohoda a klid. Písečná pláž, čistá voda a výhled na druhou stranu, na skalnatý břeh. No to je úžasný! Jen tu vodu nemám. Sháním se tedy po občerstvení. Je zavřený. Lehce podnapilý lokál drmolí, že paní správcová odjela do Plzně a vrátí se až zítra. Tak, a jsem bez vody… Ptám se tedy rybářů na vodu. Voda tu není, tu si musíme vozit. Ale hned mi nabízí pivo, ať se na vodu vybodnu. Nakonec mi ale věnují i dva litry zmrzlé namražené vody v PET láhvi z nedaleké studánky. Jsem zachráněn! Stavím tedy stan, vařím zelený čaj a sleduji vodní plochu, rybáře a vůbec vše kolem až do tmy. Tenhle den byl fakt nádhernej a jako třešnička na dortu tenhle krásnej kemp!!! Sem ještě musím. S dobrým pocitem jdu spát.

Kemp na Orlíku.

Kemp na Orlíku.

 V Budějicích samozřejmě bloudím. Těch cyklostezek je tady fakt hafo! Nakonec nacházím tu pravou, proti proudu řeky Malše. Přes Velešín, kde už trochu ztrácím nohy, směr Mojné. Už trochu nemůžu, bolí mne celý člověk. Těsně před mým dnešním nocovištěm je obec Štěkře. Na odbočce ve Štěkři (směr na kemp Zlatá Koruna), je starý statek. Ve zdi toho statku je vybourané okno. V okně prodávají dva hippíci pivko. Co mne úplně odrovnalo, byly pšeničné placky, které vám zde připraví na sladko nebo slano a na několik způsobů. Takovou dobrotu už jsem dlouho nejedl! Okamžitě se s klukama v okně dávám do řeči. Padneme si do noty. Jsou to cestovatelé a tohle hladové okno otevřeli nedávno. Zkuste schválně někdy zajet a dát si tu jejich placku, protože nebudete litovat! Po dlouhé pauze, vyzbrojen ještě dvěmi plackami na ráno, se loučím a opouštím tohle skvělé místo. Po příjezdu dolů do Zlaté Koruny lituju toho, že jsem nevyužil nabídky kluků a nenocoval u nich na statku. V kempu totálně narváno. Vodácká invaze, všichni do sebe lejou drahý pivo, fronty nekonečný. Zalejzám si teda co nejdál od těch davů a usínám se vzpomínkou na ten krásnej statek, na to hladový okno a na kluky, který v Indii napadlo, že budou lidem dělat v Čechách radost a budou jim nabízet ty nejlepší pšeničný placky na světě!

Most v Týně nad Vltavou.

Temelín hned za kopcem.


Masné Trhy v Českých Budějovicích.

Den čtvrtý
Ráno jsem jak praštěnej klackem. Skoro jsem nespal. Někteří zombee vodáci vydrželi hulákat celou noc. Sedám tedy na kolo a vyrážím opět na kopec. Na kopci je hospoda. Sesedám. Dál se mi nechce. Sedím dlouho a cucám pivo. Asi po dvou hodinách a následkem piva, se mi dělá lépe a mám dokonce chuť jet dál. Do Krumlova z kopce po hlavní a přes centrum dál. Hlavně rychle pryč z města, protože tolik turistů s fotoaparáty pohromadě mi nahání hrůzu. Vyškrábu se na kopec nad Krumlov. Ten pohled jsem si musel vyfotit, je to krásný město…takhle z dálky. Opět pokračuji dál po stezce. Mám hlad, ale jedu. Nikde nikdo, divočina. Konečně je to z kopce. Až dolů do Zátoně, kde mne překvapuje parádní občerstvení u řeky. Opět vodáci, ale hlad je silnější. Dávám si luxusní, ale luxusní grilovaný hermelín a pivo. Napapaný doplňuji vodu a jedu dál. Kopce a furt jen kopce, už jsem si zvykl. Poslouchám muziku z repráku na řidítkách, ta mne vždy pomůže. Projíždím Rožmitál na Šumavě. Nikde nikdo, nikde ani noha. Jen pes štěká. Dávám chvilku odpočinek na lavičce za vesnicí. Pak už přes poslední kopec a opět nádherný výhled. Tím nádherným výhledem mne vítá Rožmberk nad Vltavou. Sjíždím dolů do městečka. Jídlo na zahrádce s příjemnou obsluhou a pak hledat kemp. Nacházím malý kempík přímo v Rožmberku. Ptají se mne, jestli mám rezervované místo. Povím vám, že nemám a nechtějte po mně jet dál po sto kilometrech v nohách. Týpek se směje a píše mi lístek. Stavím stan a jdu se vykoupat do řeky a na pívo. S výhledem na řeku a na Rožmberk usínám před stanem.

Štěkře a hladové okno – doporučuji placky!

Den pátý
Budím se opět brzo ráno. Balím se už naprosto automaticky. Žádnej chaos v rozmístění věcí do báglů. Vše už dělám automaticky. Po silnici podél řeky si to štráduju dál do Vyššího Brodu. Stavím se vybrat z bankomatu. To pivo za 40 korun dalo mojí peněžence od pondělí zabrat. Pokračuju dál. Za Vyšším Brodem najíždím na nádherný lesní trail podél železničních kolejí. Ale tady to stojí opravdu za to. Úzký trail. Všude kolem kameny. Kolem Čertovy stěny a dál obrovský kamenný moře! Všude kolem valící se balvany, ale stojí už milion let na místě. Nádhera, broukám si Rolling Stones a ploužím se dál do lehkého kopečka, užívám si to. Přijíždím do Loučovic. V sámošce kupuju vydatnou snídani a lámu ji do sebe opět hned před samkou. Pokračuju dál, až na hráz lipenské přehrady a dál po levém břehu Lipna. Začíná pršet a to dost vydatně. Schovávám se tedy pod slunečník k občerstvení. Budvárek mají výborný. Čekám asi dvě hodiny, než déšť ustane. Cesta kolem Lipna je taková jednotvárná, ale odsejpá to pěkně. V Zadní Zvonkové dávám pozdní oběd. Naposled! Plastového smažáka na plastovém talíři požiju jen s velkým zapřením. Jedu dál. Určitě tady stojí za zmínku Schwarzenberský plavební kanál. Zde se na umělém vodním kanále plavilo dříví. Určitě stojí za to vidět. Podél tohoto kanálu pokračuji lesem dál až do kempu Nová Pec, kde pro dnešek končím. Do tmy ležím na pláži, relaxuju a poslouchám rádio. Brzo jdu spát.

Den šestý
Ráno už tradičně chleba s paštikou a zelený čaj. Na ten jsem si tolik zvykl, že ho teď piju hodně často. Po ránu rozhodně vzpruží. Sedám na kolo a krájím poslední kilometry Šumavou. Tyhle kopce už dobře znám, ale stále se zde rád flákám. Šumava prostě neomrzí nikdy. I když nejsem zdejší, cítím se tady stále víc jako doma. Borová Lada. Už vím, že tady už je to brnkačka a poslední mírný kopec na Kvildu si neskutečně užívám. Vedle mne bublá Teplá Vltava a já se cítím skvěle. U značky Kvilda se ještě zastavím a fotím. Pak jdu k řece. Chci se rozloučit. Určitě díky za její společnost. Vždy, když jsem k ní sjel do údolí, byla vždy jiná, ale stejně krásná. Někdy široká, někdy v podobě přehrady, někdy mělká říčka. Vždy jsem se k ní po cestě rád vracel. Pokaždé, když jsem ji uviděl někde v údolí, věděl jsem, že jedu správně, že ona Vltava mne vede. Teď tady stojím nad tím potůčkem v místech, kde pramení a nevím, co dělat. Nějak rychle to uteklo. Tak ještě poslední osvěžení vodou z toho potůčku. Tak tedy díky a čau! Čeká mne ještě návštěva pivovaru na Kvildě. Pak ještě sjedu těch pár posledních kilometrů do Michalova, kde jsem své putování začal a tenhle skvělý výlet končí.


Co závěrem. Vltavská cyklistická cesta je určitě zajímavý projekt. Brožůrka je fajn a dělala mi společnost a dobrého rádce po celou cestu. Najdete v ní jak podrobné mapy, tak info o občerstvení, ubytování, spojení vlakem a autobusem, rozpisy lodní dopravy. Najdete zde také informace o památkách a zajímavostech té a té oblasti. Nebo také informaci, na jakém kole je která část stezky sjízdná! Stezka je poměrně dobře značená. V GPS jsem hledal pouze minimálně. Stezka vede z větší části po asfaltkách nebo šotolině. Většinou kopcovitým terénem. Určitě stezku doporučím všem, kdo alespoň trochu jezdí na kole a mají trochu fyzičku. Můžete si třeba projet jenom část, proč ne že. Jediné, co mne opravdu nebavilo, je ten úsek z Vrané nad Vltavou do Štěchovic. Tenhle úsek je kvůli provozu hodně nebezpečný. Jinak vše je na pohodu a vedeno převážně klidnými místy s minimálním nebo dokonce žádným provozem. Na Vltavské stezce si určitě parádně odpočinete!


Ještě jednou díky tvůrcům Vltavské cesty a všem, co se na tvorbě podíleli a dobrým lidem, které jsem po cestě potkal. Stálo to za to!